V Chrudimi se slavilo hned natřikrát

Chrudim - Loutkářský spolek Kacafírek slavil své desáté narozeniny. K tomu se přidala oslava 50. let činnosti v loutkovém divadle a navíc 100. let loutkového divadla v Chrudimi.

Prostě výročí, které si zaslouží připomenutí.

Vše začalo téměř nevinně, kdy do loutkového divadla dorazila hrstka lidí, která později sílila. Mezi prvními se objevil sám starosta města Ladislav Libý, který byl pronásledován vedoucím odboru školství a kultury Ivanem Slejškou. Poté přicházeli menší i větší návštěvníci, aby shlédli nejenom malou retrovýstavu, ale také loutkové představení.

Poté se řada skalních příznivců odebrala do jedné z místních restaurací, aby si zavzpomínala na své mládí. Při slavnostním večeru byl odměněni i zasloužilí členové.

Celá akce byla zahrnuta i do celonárodní kampaně 30 dní pro neziskový sektor.

Vyjádření k problematice článků na téma divadélka uveřejňované v Novinách Chrudimska. Ke stažení ve formátu PDF.

Dostaveníčko v Lounech

VII.dostaveníčko-Raškovy Louny 2002 byly zahájeny 19.října vedoucím lounského souboru Milanem Raškou a posléze předsedou SAL Miroslavem Ryšavým, který oficiálně VII.dostaveníčko otevřel. Jako první se na přehlídce představil soubor Milanem Raškou a posléze předsedou SAL Miroslavem Ryšavým, který oficiálně VII. dostaveníčko otevřel.

Jako první se na přehlídce představil soubor Stálého loutkového divadla v Lounech s malým loutkářským muzikálem O Růžence. Hrálo se marionetami,s odkrytým vedením,a bylo pro malé i velké diváky dobrým startem celé přehlídky..Domácí soubor vzápětí na pódiu vystřídalo Maňáskové divadlo z Teplic s autorskou inscenaci Podzimní pohádka, která byla-jak už název souboru, který v Teplicích znovu navazuje na svou letitou tradici, rozhodne příslibem do budoucna. Dopolední blok představení zakončila inscenace renomovaného pražského souboru Jiskra O Budulínkovi,která těžila především z pověstné dobré práce jejich členů s marionetou. Slabším článkem inscenace pak byl nejen samotný text, jehož jednoduchoučký příběh kypřily písničky, ale i poněkud kontroverzní scéna, jejíž barevnost splývající v s barevností loutek orientaci v jevištních akcích rozhodně neusnadňovala. Také Pohádka naruby LD Martínek TJ Sokol z Libáně zůstala hodně dlužná pověsti sympatického seskupení za zejména agilního Jana Řezníčka, který poutal hlavně hlasovým projevem. V představeni byla řada technických zádrhelů a chudičký děj vzbuzoval řadu otazníků. Dalším Budulínkem v programu Dostaveníčka byla inscenace Sváťova loutkového divadla z Litoměřic. Jeho tvůrci i hlavní protagonista vsadili na kontakt s dětským publikem a ve hře se nepřímo několikrát obraceli i k jejich dospělému doprovodu. Představení zřetelně reprezentovalo běžnou repertoárovou praxi souboru se všemi přednostmi (kterými byla právě kontaktnost), i problémy, které nebylo možno nevidět v protektorsky zvednutému prstu. Pěkným případem inscenace invenčně těžící z historického odkazu (jak v textu,tak ve výtvarné inspiraci pro scénu i loutky ) a zároveň uplatňující neurážející nadhled právě nad někdy tížící tradicí, byl pro mne Kašpárek u vodníka v provedení LD Bubeníček TJ Sokol Královské Vinohrady z Prahy. Pro netradicionalisty milé představení "ve své třídě", pro netradicionalisty milá vkusná drobnička sympaticky navazující na minulost souboru, která poskytuje i jeho mladším členům docela dobrý k vyjádření. Dobrá animace, vtipné využití nových písňových textů na známé melodie, trocha divadelních kouzel a opět - až na známé morální poučení nakonec, které působí přece jen trochu naroubovaně představení, za jehož zhlédnutí jsem lounské přehlídce vděčná. Celodenní sobotní maraton, jehož tíhu si hosté neuvědomovali jistě jen díky pohostinnosti lounské divadelního klubu, uzavírala inscenace pražského souboru Klika Indiánské pohádky, která pro mne byla hned několikanásobný příjemným překvapením. Zajímavé komponovaný text vypovídající o fenoménu střetu dvou kultur, čtyř živlů, ale i dvou principu (mužského a ženského), citlivě interpretována muzika (Jiří Morávek), která byla skutečným posílením dramatického účinku jednotlivých scén, soubor, který ví o čem a proč si vybral právě toto téma a co hraje a pěkné herecké výkony (Luboš Kavka, Miloš Morvai). Škoda, že toto představení zřejmě při letošní jarní přehlídce v Jiskře při výběru na Chrudim postihlo hned více smůl najednou. Myslím si totiž, že by právě tato inscenace na letošní 51. loutkářské Chrudimi mohla velmi čestně obstát.

Nedělní pokračování Dostaveníčka bylo na souboru Kacafírek z Chrudimi. Do vzdálených Loun přivezli pohádku Rytíř na houpacím koni, která svědčila zatím spíše o hledání vlastního stylu tohoto amatérského uskupení a byla sympatická chutí jeho členů znovu oživit loutkářskou tradici v loutkářské Mekce. Loutkářskou zručnost, smysl pro rytmus i určitou razanci provedení docela suverénně předvedlo Loutkové divadlo Před branou z Rakovníka. Jejich inscenace Honza, čert a Kašpárek zřetelně odrážela kromě zaujetí interpretů i shodný divadelní názor a zkušenost. I když by se dalo i této inscenaci určitě něco vytknout (jako u ostatní ch souborů jsou kamenem úrazu většinou dramaturgicky nedotažené autorské texty, problémy bývají i v nevyrovnaném stylu scénografie, kde se výtvarné řešení loutek často potýká s výtvarným pojetím scény), ale to nic nemění na faktu, že právě tohle představení patřilo na setkání k těm nejzdařilejším. Lounské Dostaveníčko vůbec - možná nezáměrně mělo ve své druhé půli rozhodně gradaci. Byla to jistě odvaha pražského souboru PIMPRLE přivést do Loun vlastně čerstvě vyhlídnutou premiéru akční maňáskové komedie Kašpárek staví domek, ale šlo o odvahu, která se vyplatila. Pokud se trojici protagonistů - Olga Kodymová, Jan Suchý a Miloš Morvai - ještě podaří doladit některé situační špílce a zvláště v druhé půli trochu popohnat tempo, bude to pro PIMPRLE jistě repertoárové číslo par excelence.

Dostaveníčko v Lounech bylo setkání zdánlivě nenápadné, ale řadící se k těm amatérským setkáním, ze kterých člověk odjíždí s hezkým pocitem "nabitých baterek", o který se zasloužilo hned několik faktorů: příjemné prostředí, laskavost zúčastněných (a nejen hostitelů), chuť bavit se loutkovým divadlem a vzájemně se potkat. Jen plachost a strach z ostrých soudů brání organizátorům v jakémkoli bodování. Ono to všechno stejně vyplyne jako olej nad vodu a pěkná představení si stejně z Loun odvážela (byť jen kuloárová) ocenění. Právě těm bych přála, aby je mohli vidět i další diváci a nejen v Lounech. Nina Malíková

Oslavy LS Ještěd v Českém Dubě

Historie loutkového divadla v Českém Dubě

Vůbec první zmínka o činnosti loutkového souboru v Českém Dubě je z roku 1924, tehdy vzniká loutkový odbor Sokola. V roce 1930 loutkový soubor ve spolku Sokol si své divadlo vybudoval v tělocvičně, kde se po různých úpravách a rekonstrukcích hraje loutkové divadlo dodnes. Tradice malého divadelního sálku však zaznamenala dvě přestávky. Ta první byla vynucená v době okupace a ta druhá přišla v roce 1966, kdy se sehrálo poslední představení. Soubor se rozpadl a zdálo se, že loutkové divadlo v Českém Dubě už nebude mít budoucnost.

Na podzim roku 1972 se ale pokusila mladá učitelka Ladislava Chvalinová oslovit a zapojit 15 většinou zcela začínajících herců a hrálo se. O vánocích roku 1972 se mohli znovu Českodubští těšit z dřevěného divadla. Tehdy se hrála pohádka "Oklamaný hastrman" ještě s původními loutkami, které jsou už nyní v depozitáři Podještědského muzea.

Nový loutkářský soubor se pojmenoval v duchu místních poměrů víc než výstižně "Ještěd" a byl včleněn pod Osvětovou besedu města, později pod Kulturní klub.

Současnost souboru Ještěd

Nyní se tedy již hraje 31. sezónu souboru Ještěd. Za tu dobu se do jeho činnosti zapsala téměř padesátka těch, kteří se pokusili vzít do rukou vahadlo s loutkou nebo jí propůjčit svůj hlas. Ne všichni ale samozřejmě vydrželi a dodnes chodí. Někteří se odstěhovali, někteří odešli pro nedostatek času, nebo už zkrátka nemají chuť a sílu tak jako kdysi. Jistě ale rádi vzpomínají na chvíle zkoušení i okamžiky, kdy se zastavil čas - celý vezdejší svět a opona na scéně šla nahoru... Kronika souboru vzpomíná a výmluvně vypovídá o každém, kdo vkročil na uzounkou lávku zdejšího divadélka. Zvláště se vzpomíná na ty, kteří už mezi námi nejsou a ani už být nemohou...

Oslavujeme 30 let života souboru. Života, který jak věříme, bude plynout i dál pod vedením Laďky Chvalinové, která nás do něj přivedla. Víme, jak loutkové divadlo vyžaduje nejen prvotní nadšení, ale i vytrvalost, lásku a vnitřní radost, i když se vše hned nedaří. Je malou chloubou souboru, že polovina jeho členů patří také k jeho zakladatelům. V současnosti je nás 14, z toho 9 žen (7 učitelek) a 5 mužů. Hrajeme s marionetami na dlouhých nitích v klasickém kukátku, nebo na krátkých na volné scéně.

Připravilo se už 36 premiér a odehrálo se celkem 237 představení. Zavítali jsme při četných zájezdech do okolních měst a obcí. Sami jsme uskutečnili 7 přehlídek loutkářských souborů a spolupořádali i 2 republikové Loutkářské letnice."

Na přiloženém letáčku jsme si přečetli, že na VIII. loutkářské přehlídce při příležitosti 30. výročí LS Ještěd ve dnech 25.-27. října 2002 vystoupilo Divadlo z půdy z Kláštera Hradiště se hrou Za humny je drak, LS Spojáček Liberec s titulem O princezně, která mluvila cizí řečí. LS Na židli Turnov se Třemi prasátky a vlkem a LS Rolnička z Benátek nad Jizerou s Perníkovou chaloupkou. Domácí LS Ještěd připravil na 30.11. premiéru Zlatovlásky.

České loutky

V prostorách Císařské konírny Pražského hradu probíhá pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla výstava Česká loutka. Skrze vybrané historické i současné loutky expozice přibližuje obsáhlou tradici českého loutkářství od konce 18. století do současnosti. Na jedné straně se pokouší zachytit bohatost a mnohostrannost ve vývoji tvarosloví české loutky, na druhé straně pak naznačuje rysy a vlastnosti, které jsou pro českou loutku charakteristické a činí ji světově unikátní. Převládajícím kritériem při výběru exponátů byla proto hlavně jejich výtvarná hodnota. Možnosti uměleckého výtvarného pojetí loutky jsou přitom téměř bezbřehé a setkáváme se v nich s velkým množstvím tvůrčích experimentů. Výstava je věnována především loutkám divadelním a zahrnuje čtyři zásadní historické podoby českého loutkového divadla: divadelní loutky kočovných marionetářů, loutky rodinného či spolkového divadla, loutky tvůrců - umělců první poloviny 20. století, kteří se svou tvorbou vymykali tradičnímu pojetí a vnímali loutku jako svébytný umělecký projev, a konečně loutky současných tvůrců. Výstava potrvá až do 23.2.2003.

Loutkářský kalendář s názvem Loutkář 2003

Rok 2002 v sobě pro české loutkářství obsahoval hned několik významných výročí: mimo řady kulatých osobních jubileí i 90 let existence časopisu Loutkář, 30 let Muzea loutkářských kultur v Chrudimi a 50 let od založení loutkářské katedry DAMU. Časopis Loutkář se rozhodl spojit oslavy existence tohoto nejstaršího loutkářského periodika na světě a zároveň narozeniny unikátního loutkářského muzea a Společnost pro vydávání časopisu Loutkář připravila už v polovině roku loutkářský kalendář. Najdete zde portréty loutek z celého světa - od Evropy přes Asii až po Ameriku a přitom většinu z nich zachytil fotograf Josef Ptáček právě v chrudimském muzeu. Doprovodný text ( český i anglický) na zadní straně kalendáře je věnován zmíněným jubileím a připomíná také mezinárodní loutkářskou organizaci UNIMA, která byla v roce 1929 založena právě v Praze, v prostorách Říše loutek. Závěsný kalendář obsahuje 14 barevných fotografií (12 formátu A3, 2 formátu A5) a je k dostání v knihkupectví Divadelního ústavu Prospero ( Celetná 17, Praha 1) nebo na stejné adrese v redakci Loutkáře, kde si kalendář můžete také objednat.

40 let Divadelního spolku PIMPRLE

(Ze zprávy o činnosti souboru za léta 1962-2002 přednesené na výročním zasedání souboru dne 9. listopadu 2002)

... Chtěl bych něco řídi o našem souboru a jeho práci. Nechci vás unavovat naší čtyřicetiletou prací, spíše dokumentovat posledních deset let.

Samozřejmě, že se musím krátce zmínit o tom, jak jsme začínali a za jakých podmínek. Bylo to v listopadu 1962, když se soubor nedohodl s ředitelem KD ROH na Smíchově a část i s členy souboru Pražských papíren přešla pod KD ROH Vršovice. Tam byla srdečně přivítána bývalým tajemníkem K ROH na Smíchově a tehdejším ředitelem Max. Vlasákem v Praze 10 - Vršovice.

Soubor si byl vědom, že nikdy nebude mít střechu nad hlavou a bude pouze souborem zájezdovým. Také se tak stalo. Dne 26. listopadu 1962 se uskutečnila výroční schůze souboru, kterou řídil Max. Vlasák, a bylo zvoleno devítičlenné vedení v čele s Miroslavem Ryšavým. Souboru byly přiděleny dva krámy v Krymské ulici, které si musel soubor adaptovat na zkušebnu, dílnu, sklad i kancelář - a tam pracuje dodnes. Při vší píli všech členů se mu povedlo první premiéru "Gulliver v Maňáskově" uvést už v lednu 1963. Soubor nyní čítal 30 členů, ale postupně přibývali další a při dnešním hodnocení můžeme odpovědně prohlásit, že souborem za 40 let práce prošlo 383 členů. Je to dlouhá doba mnoha odříkání volného času a proto i to vysoké číslo. Někteří členové nevydrželi hlavně pro své zaměstnání, a důležitou roli hrálo i porozumění či neporozumění manželek... Takový soubor má velice náročný provoz, není to žádná růžová cesta. Vyprodukovat za každou sezónu nejméně 2 premiéry a odehrát nejméně 54 představení od září do června - to chce v dnešní době hodně obětavých členů...

Bylo by potřeba také říci, že tento soubor do dnešní doby odehrál 253 představení v malém sále sokolovny a 250 představení na zájezdech do mateřských škol, dětských domovů a různých kulturních zařízení v České republice, která vidělo 36 481 malých i velkých návštěvníků. Zúčastnil se festivalu seniorů v Dánsku, hrál také na pozvání ve škole Komenského ve Vídni. Mimoto se zúčastnil 9 Pražských festivalů loutek, 4x hostoval na Třebíčském jaru, 5x hrál na Dostaveníčku v Lounech, 4x na nesoutěžní přehlídce Čechova Olomouc a dalších krajských festivalech. Svoje prostory propůjčil k hostování plzeňskému Špalíčku, Sváťovu loutkovému divadlu z Litoměřic a dalším. O přátelských vztazích s dalšími loutkáři svědčí např. i fakt, že výročního zasedání se zúčastnili zástupci pražských souborů Jiskra (JUDr. Petr Slunečko), LD Bubeníček Sokol Královské Vinohrady s br. Haltufem a jejich 8 členů a hostující D společnost Klika Praha.

Připomínka 40 let činnosti byla ukončena poděkováním všem členům souboru a pozváním na benefiční představení pro vytopenou Říši loutek v divadle MINOR na závěr Přeletu nad loutkářským hnízdem.

Co potřebují členové SAL znát

Individuální členové obdrží nové evidenční karty, které vyplní podle vyhlášky č. 101/2002 a odešlou do Prahy, u kolektivních souborů jsme se dohodli, že vyplní evidenční kartu a přiloží přílohu A4, na které napíší jména, data narození a bydliště a vedle osobní podpisy, že souhlasí být v evidenci SAL, uložené v Praze. Až tyto materiály dostaneme do Prahy, vyplníme legitimaci pro vedoucího souboru se složenkou k zaplacení členských příspěvků.

Podle přiloženého soupisu členů, kteří budou chtít být kolektivními členy, obdržíte patřičný počet legitimací, které vedoucí přihlášeným rozdá. Tato legitimace se každý rok mění a členský příspěvek činí 80 Kč na rok. Příspěvky musí být zaplaceny do 31.3.2003.

Dále vás chceme seznámit s kalendářem našich akcí v roce 2003:

14. února: oslavy 100 let založení loutkového spolku v Chrudimi, při této akci výjezdní zasedání Rady SAL

1. - 3. března: Smíchovská rolnička, přehlídka v Praze 5

28. - 30. března: 28. loutkářský festival v Praze, jako regionální přehlídka pražských a středočeských souborů

24. - 25. května: přehlídka sokolských souborů v Přerově

1. - 2. června: I. přehlídka tradičních loutkářských souborů v Litoměřicích, pořadatelem Městský úřad Litoměřice a SAL

1. - 5. července: 52. loutkářská Chrudim

Na měsíc září a říjen se připravuje loutkářská výstava k 30. výročí SAL v Přerově a slavnostní zasedání SAL. Ve druhé polovině měsíce listopadu se uskuteční Čechova Olomouc, spojená s výstavou loutek k životnímu jubileu vedoucího Kašpárkovy Říše př. Zdarka Popa.

Krátká informace z Rady SAL - od 1.1.2003 se zavádí CENA SAL, jejíž statut bude zveřejněn v prvním čísle Rolničky 2003.

Loutkáři v Teplicích slavili výročí - přečetli jsme v tisku za vás a informaci přineseme v příštím čísle.

Převzato z: Rolnička - 4 - zpravodaj skupiny amatérských loutkářů říjen - prosinec 2002

Kacafírek loutkářský spolek přeje všem krásné Vánoce a Šťastný nový rok

Na 16.1.2003 jsme pro Vás připravili pohádku "Kašpárek vaří živou vodu" kterou budeme hrát v loutkovém divadle od 17.00h.Vstupné 20,-Kč

14.2.2003 bude u příležitosti oslav 100 let založení loutkářského spolku uspořádána výstava a odehráno představení Rytíř na houpacím koni. Plán práce 2003

XXX. ROČNÍK NÁRODNÍ PŘEHLÍDKY MONOLOGŮ A DIALOGŮ